"Den první – DAR MOUDROSTI prožívány v duchu odpuštění a útěchy.

 Životodárný dech a chléb církve přítomné - budoucí a tedy můj dech i chléb."1

 

ZDE JSME, PANE, DUCHU SVATÝ,

ZDE JSME I S PŘETĚŽKÝM BŘEMENEM SVÝCH HŘÍCHŮ,

AVŠAK SHROMÁŽDĚNI VÝSLOVNĚ V TVÉM JMÉNU.

PŘIJĎ K NÁM A ZŮSTÁVEJ S NÁMI,

SVOU MILOSTÍ SE VLEJ DO NAŠICH SRDCÍ!

UČ NÁS, CO MÁME ČINIT A KAM DOSPĚT,

UKÁŽ NÁM, JAK MÁME PŮSOBIT,

ABYCHOM DÍK TVÉ POMOCI SE TOBĚ VE VŠEM ZALÍBILI. AMEN.2

 

Ale papežův pohled míří dál, k celkovějším obzorům. Touží, aby „nové tisíciletí, které je nyní před branami, začalo pevným odhodláním budovat éru, v níž by vzrůstala svornost občanů za přispění zvláštních darů, kterými byl každý národ během svých dějin obdařen od Boha, Pána a Otce všech národů“.3

„…posvátný sněm vybízí věřící, aby se zdržovali každé lehkomyslnosti i nerozvážné horlivosti, které by mohly škodit opravdovému pokroku jednoty.“ „Proto zcela skládá svou naději v Kristovu modlitbu za církev, v lásku Otce k nám a v sílu Ducha Svatého. Ta naděje nás ale nezklame, protože nám Bůh vlil do srdce lásku skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“(Řím 5, 5)4

 2. Vatikánský koncil znamená novou dobu v životě církve5 a také ve společnosti, má to být život žitý ve slavení přijatého a darovaného odpuštění. „Jednotlivosti, které dohodli před koncilem a po něm a které uskutečňovali jak slovem, tak skutkem, mnoho a významně napomohly k tomu, aby bylo připraveno nové jaro křesťanského života, které se musí zjevit po velkém jubileu, pokud křesťané uposlechnou volání Ducha svatého.“6

Aby se „zjevilo nové jaro“, je nutné, nepřehlédnout skutečnosti, které dnešního člověka obklopují. „Bude třeba se zvlášť zabývat dvěma tématy – pokušením zesvětštěním a dialogem s velkými náboženstvími.“ (srov. 2. Vat. Koncil, Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, čl. 22.)7 Pokušení k zesvětštění může být zeslabeno i odstraněno odpuštěním. Vyhledávat přátele, kteří hledají cestu jednoty, napřed v Rodinách Církve, přes „širé pole“, kterým je odpuštění. Přátelství mezi Janem Pavlem II. a jezuitou Tomášem Špidlíkem: „Svatý otec měl v otci Tomášovi důvěrného přítele a pomocníka v úsilí o jednotu církve.8 Je pro nás povzbuzením a posilou, že lze mnoho učinit ve dvou.


  1. ŠKERENČÁKOVÁ MONIKA JOLANA, Armáda Ducha Svatého, osobní, vojenské a ekumenické poustevnictví. Modlitba poustevníka k posvěcení času, Praha 2013, str. 5.
  2. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM, DOKUMENTY. Modlitba koncilních otců, Řím, Křesťanská akademie 1983. str 7.
  3. SAVERIO GAETA, Mé Jubileum, Co říká Jan Pavel ll. o velkém jubileu. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2000. str. 69.
  4. DRUHÝ VATIKÁNSKÝ SNĚM DOKUMENTY Řím, Křesťanská Akademie 1983. Dekret „Unitatis redintegratio“ o ekumenismu. Čl 24, str. 237.
  5. TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 18 str. 23.
  6. TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 18 str. 24.
  7. TERTIO MILLENNIO ADVENIENTE. Apoštolský list Jana Pavla ll. O přípravě na Jubilejní rok 2000 z 10. listopadu 1994. Zvon, České katolické nakladatelství Praha 1995, čl. 52 str. 48.
  8. KATOLICKÝ TÝDENÍK č. 23, „Být ve službách Boha je velká věc“ Václav Štaud, z 5. – 11. června 2007, titulní stránka.